Bydlíme!
18 Apr 2016Při hledání ubytování jsme se rozhodovali mezi kolejemi, domy sdílenými s dalšími studenty a AirBNB (praktický tip: není snadný sehnat levný AirBNB na půl roku). Nakonec jsme si vybrali koleje a nelitujeme. V tomto článku popíšeme výhody a nevýhody z našeho pohledu a doporučíme vám několik bezva činů, které byste měli určitě spáchat, pokud bydlíte na kolejích.
| Na konci března jsme vybavili kolej novým nábytkem |||||||
Základním rozdílem mezi kolejemi a sdíleným domem je ten, že zatímco na kolejích potkáváte spoustu lidí, ale málo intenzivně, tak v domě potkáváte jen několik málo lidí, ale zato hodně intenzivně. Stojí tedy více úsilí poznat někoho pořádně, ale na druhou stranu máte větší výběr. Pokud vám v domě někdo nesedne, může vám zkazit celý pobyt. Pokud vám někdo nesedne na kolejích, tak ho prostě přestanete potkávat. Kromě toho jsou koleje levnější (aspoň teda tady v Kodani). Naše koleje jsou dokonce úplně nejlevnější a navíc jsou blízko školy.
|||| Toastovač jako ze šestnáctého století |
Další výhodou je, že máme obchod hned za rohem. Teda dokonce ještě před rohem! Za druhým rohem, na místě, kde se oddělují koleje od ostatních obytných domů, se nachází dvoupatrové kryté parkoviště na kola. V poslední době jsme začali na různých místech nacházet podivné symboly a myslíme si, že je to nějaká šifra! Vždycky to jsou dvě skupiny různého počtu linek. Na dveřích do společenské místnosti je linek šest a osm. Tam, kde se oddělují koleje linek osm a devět. A u vstupu do obchodu sedm a deset. Myslíme si, že každá skupina linek kóduje jedno slovo, ale nevíme, odkud a kterým směrem ho hledat.
|||||| Našel už někdo z vás poklad v troubě? ||||||||
Ubytování máme zprostředkované přes Housing Foundation, o které jsme napsali už špíny dost, ale nikdy není na škodu ještě nějakou přidat. Abychom nemohli pořádat divoké párty, tak už kolem desáté zhasnou společenskou místnost, kterou nedlouho na to i zamčou. Můžeme si díky tomu sice užít večeři při svíčkách, ale několik lidí doplatilo na zamykání místnosti, když si večer začli něco péct a pak z místnosti odešli. Vybavení společenské místnosti je poměrně sporé, největším výdobytkem je zde toastovač a i ten občas na několik dní zmizí. Abychom o Housing Foundation řekli i něco pozitivního, tak musíme uznat, že když jsme je požádali o prkýnko, tak nám nandali hned dvě a k tomu i sadu nožů a zapékací mísu jako bonus. Ani se nás přitom neptali, kdo jsme a jestli máme cokoliv společného s Housing Foundation.
||||| Nejlepší kuchař pikniku fotí hradní fotku |||||
Na kolejích je jen otázkou času, než se vytvoří komunita lidí, která se pak schází často. U nás to trvalo tak dva měsíce, než se ustálilo jádro, které tvoří asi 9 lidí. Kromě společných večeří jsme už například uspořádali piknik nebo přinesli na koleje sedačku a stůl, které kdosi nabídl zadarmo. Na těchto mezinárodních akcích je skvělé, že se dozvíme spoustu zajímavostí o cizích národnostech. Taky máme příležitost zjistit, co naopak znají cizinci o Česku. Nejčastěji zmiňují Prahu, pivo, lázeňské oplatky, trdelník a Student Agency. Brno znají pouze ti, kdo jeli s plnou pusou trdelníku z Prahy do Budapeště autobusem Student Agency a v Brně měli maximálně čas na to, aby si zaskočili do supermarketu nakoupit hromadu piva a lázeňských oplatků.
| Casper vyfotil večeři, když tam zrovna ani jeden z nás není ||||||||
Mezinárodní večeře se na našich kolejích staly tak častým jevem, že jsme se je rozhodli pořádně prozkoumat. Navázali jsme tím na předchozí výzkum Křivánka a Madeta [1] a doplnili jsme jejich formální model o klasifikaci, čímž jsme završili několikaleté úsilí vědců z celého světa směřující k vytvoření ucelené teorie mezinárodních večeří. Každá mezinárodní večeře se pohybuje někde na škále od “poznat hodně lidí a hodně jídel málo” po “poznat málo lidí a málo jídel hodně”. Označme krajní body této škály jako extrém A a extrém B.
|||||| Michelle našla suroviny, které Tom hledal ||||
Akce, které se blíží extrému A nazýváme odborně termínem velké mezinárodní večeře, někdy též večeře první úrovně, které se účastní klidně i přes deset lidí a každý přinese na akci jídlo již hotové. Na půli cesty mezi extrémem A a B se nachází tzv. střední mezinárodní večeře (večeře druhé úrovně), na které se sejde čtyři až pět lidí a každý připravuje jeden chod. Příprava jídel zde probíhá přímo během akce samotné. Pouze pokročilí uživatelé si pak mohou troufnout na malé mezinárodní večeře (večeře třetí úrovně). Ty probíhají podobně jako večeře druhé úrovně, až na to, že ten, kdo zná recept, nesmí šahat na suroviny. Jeho úkolem je instruovat ostatní, jak jídlo připravit. Každý typ večeře má něco do sebe a tak je dobré vyzkoušet postupně všechny. Začátečníkům doporučujeme začít u extrému A a s přibývajícími zkušenostmi se posouvat k extrému B.
|||| Asijská děvčata nalévají na talíře českou bramboračku |
Celkově jsme s bydlením na kolejích spokojeni a určitě ho můžeme doporučit, včetně všemožných aktivit, které jsou s tím spojené. Ale i pokud nebydlíte na kolejích, tak si můžete jednou za čas uspořádat s kamarády piknik, večeři třetí úrovně nebo unesení sedačky.
[1] Martin Křivánek, “Nedělní domácí večeře”, Setův blog, únor 2008. Dostupné online: http://setovo.cz/654794-nedelni-domaci-vecere/.