Nemrskáme!

Poslední dobou jsme byli hlavně nemocní. Kromě toho jsme pracovali na projektech do školy, Jirka byl na výletě v Německu a společně s kamarády z Česka jsme slavili Velikonoce v dánském stylu. Akorát, že Dánové Velikonoce moc neslaví. Zejména nemají ve zvyku bít ženy. Takže to byla trochu nuda.

Návštěva z Česka: Adam, Dan, Kristýna a úplně vzadu Dominik.

Během Velikonoc jsme dostali volno na celý týden a Jirka toho využil k čtyřdennímu výletu do bavorských Alp s Alvarem, kamarádem z Mexika, kterého jsme poznali už během orientačního týdne. Cestou se zastavil i v Hamburku, kde to vůbec nebylo hezký, v Berlíně, kde to bylo středně hezký, a v Mnichově, kde to bylo fakt hodně hezký. Ubytovali se v malebné horské vesničce Farchant. Necelých pět set metrů od řeky.

Během tří dnů se podívali k vodopádům, obešli obrovské jezero Eibsee a vystoupali na nejvyšší hory v okolí. Na té nejvyšší byla restaurace, ve které vůbec nikdo nebyl, kromě jednoho kuchaře, který ale neuměl anglicky. Díky čtyřem rokům intenzivní výuky němčiny na střední škole si byl Jirka schopen vzpomenou aspoň na jedno slovíčko související s jídlem (suppe) a tak se dokonce najedli.

Jirka a Alvaro u jezera Eibsee

Asi hodinu poté, co se Jirka vrátil z Německa, k nám dorazili kamarádi z Česka – Tomův brácha Adam, spolužáci ze základky Dan a Dominik s přítelkyní Kristýnou. Empiricky jsme tak ověřili, že šest lidí je na dvojlůžkový pokoj s pěti vidličkami tak akorát.

Dominik s Kristýnou u vody

Navštívili jsme s nimi klasické kodaňské dominanty, jako je Malá mořská víla, Christiania a Lego obchod. Ten jsme ale mohli obdivovat pouze zvenku, protože se před ním vytvořila mnohahodinová fronta turistů. Kristýna v Christianii objevila bezva záchody se dvěma kabinkami, z nichž jedna neměla dveře a druhá sice dveře měla, ale ty nešly zavřít. Na oběd jsme se stavili ve Food street marketu, který sice nebyl na ulici, zato ale nabízel velkou rozmanitost lokálních jídel.

Dan nabírá síly

Kodaňský zážitek by nebyl úplný bez možnosti vyzkoušet si odbočování doleva na kole, a tak jsme využili možnosti půjčit si městská elektrokola. Ty jsou k dispozici na každém rohu, můžete si je půjčit za dvacet pět DKK na hodinu a vrátit je na libovolném jiném rohu. Na kolech jsme se zajeli podívat do Nyhavnu, což je stará přístavní ulice se spoustou restaurací, a k obrovskému kostelu Grundtvigs kirken.

Půjčená elektrokola

Nyhavn

Grundtvigs kirken

Po večerech jsme se dívali na stará videa ze základky a hráli různé hry, jako třeba indicie, které probíhaly docela svižně. Dokud nepřišlo slovo tukan, které se nám nepodařilo uhádnout ani po 13 nápovědách. Hitem se pak stala jedinečná karetní psychohra Kůň na lano, kterou Jirku naučil jeho děda a které přidalo na zajímavosti, že si Jirka nepamatoval její pravidla. Každý hráč má přidělenou roli (která se mění podle aktuálních výsledků), například král si mění jednu kartu se žebrákem a jeho ctí je mu dát nějakou dobrou kartu. Hra tak odhaluje charakter hráčů.

Protože tu s námi návštěva byla během Velikonoc, snažili jsme se najít nějaké tradiční dánské velikonoční zvyky, které bychom mohli společně vyzkoušet. Dánové, hlavně děti, si na Velikonoce posílají anonymní škádlivá psaníčka. Pokud uhodnete, kdo vám ho napsal, dostanete od něj velikonoční vajíčko. Kromě toho už žádné pořádné velikonoční zvyky nemají, vlastně jenom pořád něco vaří a jí. Takže jsme se rozhodli taky pořád něco vařit a jíst. Vyzkoušeli jsme si dánskou zelňačku, kterou tady vaří na Zelený čtvrtek. Za úžasnou zelňačku vděčíme hlavně zkušeným kuchařům Danovi a Kristýně.

Pravá dánská zelňačka

Na pružinách. (zleva: Adam, Dan, Kristýna, Dominik, Tom)

Ještě před odjezdem návštěvy stíháme vyzkoušet další klíčovou atrakci Kodaně – dětské hřiště s pružinami. Fotka zachycuje moment těsně před vypuknutím velkého skákání, které zahajuje Adam výskokem z pružiny se saltem dozadu. S jistotou doskakuje na zem a to už se k výkonu připravuje další závodník.

Dan začíná maličkým skokem na nejbližší pružinu. Tím se přiblížil k Dominikovi a pokračuje odvážným skokem na pružinu v pravém předním rohu, kde si s ním plácne a vrací se dlouhým skokem na svoji původní pružinu. To bylo pro Dana jen zahřívací kolečko, ihned pokračuje na pružinu v pravém zadním rohu, kde už ale seskakuje na zem a přebíhá na pružinu v levém zadním rohu. Z ní se s došlapem na zem dostává na sousední pružinu v zadní řadě a zakončuje mimořádným skokem až ke Kristýně na pravou prostředí pružinu.

Na Danův výkon navazuje Dominik, který postupně skáče přes všech pět pružin v přední řadě bez dotyku země a končí na pružině v levém předním rohu.

Tom vyskakuje do oblak z pružiny v pravém předním rohu a po několika minutách dopadá přesným zásahem na sousední pružinu na již připravené Danovy natažené ruce a po chvíli balancování se ustalují v perfektní stojce.

Jirka naskakuje do hřiště v levém zadním rohu a trojitým saltem se dostává na původní Danovu pozici.

Kristýna začíná svoje vystoupení na pružině, ze které vyskakoval Adam a stejně jako on skáče napřed na zem, ihned však pokračuje na sousední pravou pružinu, odkud pak ohromuje diváky skokem s devíti výkruty na pružinu v pravém zadním rohu. Přes vedlejší pružinu v zadní řadě doskakuje až na vzdálenou nejlevější pružinu, která je na fotce vidět jen z poloviny.

Jirka přeskakuje na prostřední pružinu v zadní řadě, aby se vzápětí opět vrátil na původní Danovu pozici, odkud skáče na původní Adamovu pozici, kde stejně jako Adam a Kristýna seskakuje na zem a rozbíhá se na pružinu, která je v přední řadě druhá zprava. Odráží se a saltem dozadu doskakuje na pružinu v levém zadním rohu. Celé vystoupení zakončuje famózním skokem integrákem, který spočívá v tom, že ještě během skoku musíte spočítat plochu pod křivkou letu. Doskakuje na prostřední pravou pružinu u branky a přes pružinu v pravém zadním rohu seskakuje na zem.

Velikonoce jsem si tedy užili naplno. Další návštěva z Česka nás čeká až v květnu, takže máme dost času se z toho vzpamatovat. A uklidit.