Běžíme!

07 Feb 2016

První týden našeho pobytu v Dánsku jsme hlavně jedli, běhali, tancovali, stáli ve frontě, bavili se s kupou lidí s podivnými jmény a řešili problémy s wifi. Oficiálně se tady tomu říká “Welcome week” a my vám popíšeme, jak probíhá.

V Dánsku je taková zima, že tady mrzne mléko.

V pondělí po příjezdu se seznamujeme s Jan Sung, Toma Effenbergera spolubydlícího z Číny. Daří se nám s ním domluvit prohození pokojů, takže nakonec přecejen bydlíme spolu. Stojí nás to jen jedno české pivo a českou čokoládu. Akorát teda na jednom pokoji nemáme přístupové údaje k wifi, protože je předchozí nájemník změnil, stačí ale jenom pět telefonátů poskytovali připojení k tomu, aby nám přístupové údaje poslali. Mezitím jsme ještě udělali průzkum všech obchodů v okruhu dvou kilometrů a pečlivě srovnali ceny, abychom pak mohli nakupovat v tom nejlevnějším. Bylo to úplně zbytečné, protože všechny byly stejně drahé. Jedinou výjimkou jsou velké obchody, které jsou (na rozdíl od ČR) ještě dražší.

V úterý jsme celý den strávili ve frontě. Byli jsme si vyřídit povolení k pobytu a CPR (něco jako občanku, což potřebujete, pokud jste v Dánsku déle než tři měsíce). Ve skutečnosti nešlo o jednu frontu, ale o několik navazujících front. První fronta byla zakroucená do tvaru U, takže jsme měli možnost se bavit se studenty, kteří čekali v opačném směru. A právě tady jsme potkali první Čechy v Dánsku, Nikolu a Adama. Rádi bychom vám o nich něco řekli, ale fronta se zrovna pohla, takže o nich nic dalšího nevíme. Na konci první fronty zkontrolovali, že máme všechny potřebné dokumenty. Na konci druhé fronty zkontrolovali, že máme všechny potřebné dokumenty ve správném pořadí. Na konci třetí fronty zkontrolovali, že ještě pořád máme všechny potřebné dokumenty ve správném pořadí. Na konci čtvrté fronty zkontrolovali, že máme vyplněná všechna políčka desetistránkového formuláře. Na konci páté fronty nám vydali povolení k pobytu a na konci šesté fronty CPR.

Uctění památky studentů, kteří se nedočkali.

Ve středu začíná “Welcome week”, akce pro zahraniční studenty pořádaná Kodaňskou univerzitou. Součástí akce jsou různé informativní přednášky, prohlídky kampusů a města a několik společenských aktivit. Seznamovaní s ostatními zahraničními studenty probíhá tak, že nám poskytli hromadu jídla zadarmo a nechali nás se spolu bavit. Hned ráno se tak u croissantů seznamujeme s Shannon, Teeny, Ovem, Pablem a Edwinem. Největší zastoupení mezi zahraničními studenty mají Spojené Státy (hlavně Kalifornie), Čína a Španělsko, ale narazili jsme i na Mexiko, Nový Zéland, Austrálii, Taiwan a Singapur. Po skončení akce se ještě jdeme podívat do několika obchodů s kolama, ale žádné nekupujeme, protože nám přijdou docela drahá. Ale koupíme je už brzo. V osmém odstavci.

Studenti ze všech koutů světa

Čtvrtek začal přednáškou o dánské kultuře. Dozvěděli jsme se, že co nevidět propadneme depresi. Je to nevyhnutelné. Říká se tomu honeymoon-marriage theorem. Na začátku po příjezdu do nové země je všechno super (honeymoon), ale po čase vás Dánsko začne štvát, protože je všechno pekelně drahý, Dánové se s váma nechcou bavit a chybí vám české pivo (marriage). Cílem je tuto depresi překonat, a to co nejdřív. K tomu je potřeba Dánskou kulturu pořádné pochopit. Nejde totiž jenom o to, co je na povrchu (chování, co se má a nemá dělat), ale o postoje a hodnoty (teorie ledovce). V dánské společnosti není žádná hierarchie, nikdo nemusí nikoho respektovat (dokonce ani své rodiče), upřednostňují spolupráci před soupeřením a cíli jednotlivců. Dánové mají společné záchody, což z nich dělá perfektní místo na seznamování. Seznámili jsme se se Selene, Terencem, Alvarem, Rebekkou, Elizabeth, Haley a Orsonem.

V pátek nám paní, která v žádné zemi nevydržela déle než pět let, popovídala o dánské akademické kultuře. Během poledního pojídání sendvičů jsme se seznámili s Davidem, Annou, Nancy, Sien, Kepou, Elisou, Hanyu a Oldrichem. Potom následovala prohlídka centra města, ve které jsme se dozvěděli, že Kodaň každých pár let lehne popelem. Například budova radnice tak shořela už pětkrát.

Poslední částí uvítacího týdne byla seznamovací párty ve Studentském domě. Opět nám poskytli spoustu jídla a pití zadarmo a navíc ještě vynaložili marnou snahu naučit nás tancovat kodaňský swing. Ten se tančí jako obyčejný swing, ale ve znamení dánské rovnoprávnosti se pod rukou střídavě točí ženy i muži. Při tancování jsme se seznámili s Paulou, Ooi, Kirsten, Li, Anitou, Debbie a Ute.

Parkoviště pro kola

V sobotu jsme prošli hromadu obchodů s kolama a nakonec jsme našli dvě za rozumnou cenu. Dobrou cenu jsme si museli usmlouvat našimi vyjednavačskými superschopnostmi. Kola jsou jedna z věcí, které jsou v Kodani lepší než v Brně. Na kole tady jezdí skoro každý (na jednoho Kodaňana připadají skoro dvě kola) a hlavně tady mají pro kola vybudovanou bezvadnou infrastrukturu. Každá silnice tady má speciální pruhy pro cyklisty (dokonce i odbočovací), semafory jsou přizpůsobeny pro cyklisty a na každém rohu je spousta parkovacích míst na kola. Zajímavé pravidlo je, že cyklista nemůže odbočit doleva najednou, ale musí provést dvoufázový manévr, který nejde popsat slovy (viz následující schéma).

Jak na kole odbočovat doleva

V neděli jsme využili toho, že už máme kola a zajeli jsme si zabruslit.

Minule jsme zmínili naše cíle, kterých chceme během Erasmu dosáhnout. Děkujeme těm, kteří nám přidali nové výzvy. Rozhodně je splníme! Cíle si rozdělujeme do sprintů, které trvají 14 dní a pojmenováváme je podle názvů potravin v dánštině. První z nich jsme nazvali Mælk. Některé úkoly se snažíme plnit každý den, například sníst pět kusů ovoce a zeleniny, nevypít víc jak tři piva denně a chodit každé ráno běhat.

Ranní běh parkem

Jeden z úkolů sprintu Mælk byl koupit si mléko. Splněno.